Domů > Romantika a humor > Co tě nezabije

Co tě nezabije

Domů > Romantika a humor > Co tě nezabije

Co tě nezabije

Autor: Aňa Geislerová
Nakladatel: Ikar
Počet stran: 208
Lehce absurdní, lehce mrazivé, pestré a nevyzpytatelné – takové jsou povídky z debutové sbírky Ani Geislerové. Její hlavní hrdinové a hrdinky hledají způsob, jak porozumět sami sobě anebo jak přimět ostatní, aby porozuměli jim. A to za jakoukoliv cenu…
Lehce absurdní, lehce mrazivé, pestré a nevyzpytatelné – takové jsou povídky z debutové sbírky Ani Geislerové. Její hlavní hrdinové a hrdinky hledají způsob, jak porozumět sami sobě anebo jak přimět ostatní, aby porozuměli jim. A to za jakoukoliv cenu…

POVÍDKY O MALÝCH KATASTROFÁCH VŠEDNÍHO DNE

Milada učí přes čtyřicet let a svou práci k smrti miluje. Karel díky roubovacímu noži možná získá svou lásku. Jarmila brzy oslaví šedesáté narozeniny, a přesto ji čeká jedno poprvé. Eva vyráží do Řecka a nedoufá v nic jiného, než že tam někoho potká a něco se stane. A Hana? Ta si přeje snad jedině, aby přestalo pršet. A možná už ani to ne…

Příběhy postav ocitajících se ve více či méně běžných životních situacích – tak by se ve stručnosti dal popsat společný jmenovatel této povídkové sbírky. Její hrdinové nejsou lidé dobří nebo zlí. Jsou to jen lidé, kteří se snaží o dobro zlou cestou, nebo v jádru dobráci, kteří nacházejí řešení v něčem zlém.

PĚTINÁSOBNÁ ČESKÁ LVICE

Aňa Geislerová je česká filmová herečka a spisovatelka. Proslavila se hlavní rolí ve filmu Filipa Renče Requiem pro panenku. Následovaly mnohé úspěšné filmové role, které Anně postupně vynesly pět  Českých lvů, nejvíce ze všech hereček. Ocenění získala za snímky  Návrat idiota, Želary,  Štěstí,  Kráska v nesnázích a  Nevinnost, k nimž přidala ještě šest neproměněných nominací. V roce 2016 se dostala do zámoří ve své dosud největší zahraniční roli. Ztvárnila Lenku Fafkovou v koprodukčním filmu  Anthropoid  a zahrála si po boku  Jamieho Dornana  a  Cilliana Murphyho.

NA POLI LITERATURY NENÍ ŽÁDNÝ NOVÁČEK

V roce 2015 vydala soubor fejetonů P. S., kterými v předešlých pěti letech přispívala do časopisu ELLE. O návrh obálky a kresby uvnitř se postarala její sestra Lela Geislerová. S touto knihou zvítězila v cenách Magnesia Litera v roce 2016 v kategorii Kosmas cena čtenářů.

Z vedlejšího pokoje slyším veselý rozhovor. Hlubší, až hypnoticky melodický hlas patří mojí matce a vysokým radostným hláskem trylkuje moje dcera. Neslyším, co si ty dvě povídají, ale cítím radost a blízkost. Zelenobílý věnec pokládám na kulatý mramorový podnos a odnesu ho na stůl. Je sice teprve první adventní neděle, ale už mám všude výzdobu. Bílá světýlka, jmelí, v každém okně svícen s malými žárovičkami.
Tolik miluju tenhle klid. Než se narodila Ema, Vánoce jsem nesnášela. Jako jedináček vyrůstající jen s mámou jsem dlouho nevěděla, jestli je má ráda, nebo ne. Z jejího chování se nedalo nikdy nic přesně vyčíst a já se musela naučit kód. Jak být dostatečně skromná a zároveň dát najevo, co chci, kdy přesně mám nabídnout pomoc a kdy nepřekážet a nechat ji to všechno zvládnout samotnou. A to bylo většinou nejhorší. I na běžné dny byl kód. Každý tón jejího hlasu byl enigmou, kterou jsem uměla rozluštit jen já. A uměla jsem to moc dobře.
Pustím se do přípravy večeře. Začíná se stmívat už okolo čtvrté, a tak večeříme brzy. Ema má nejraději vařený kukuřičný klas s máslem a matce udělám salát z červené řepy, ořechů a kozího sýra. Vím, že se řepa dá koupit už předvařená, ale já ji raději vařím čerstvou. Voní hlínou a podzimem. Když jsem byla malá, nesnášela jsem ji. Na talíři ve školní jídelně vidím tu zvláštní rudo-žlutou mozaiku, v níž se mísí šťáva řepy s máslem z brambor. Nemohla jsem to pozřít. Když na to máma přišla, zlobila se. Pokud jsem nejedla svůj školní oběd, neviděla důvod namáhat se s večeří. Čekala, až budu mít opravdový hlad. Neměla jsem to ráda. Nerada jsem ji prosila o jídlo.

UKÁZKA Z KNIHY

MINIROZHOVOR

Vzpomenete si na první povídku, kterou jste napsala?

Když nebudu počítat školní slohové práce, které já osobně za povídky považovala, tak to byl asi jeden opravdu zvláštní příběh dvou lidí, přičemž už jejich jména stojí za zmínku – Mário Luneta a Stella de Gama. Byla to docela blbost. Ale z těch, co jsou v knize, je to Mapa.

Proč povídky? Co vás na tomto žánru baví?

S nápadem, abych napsala povídku, přišel nakladatel Boris Dočekal. A za tu první mě vlastně úplně nepochválil, ale chtěl další. Zalíbilo se mi to. Povídka je dramaturgicky náročná, řekla bych. Potřebujete odvyprávět příběh, představit postavy, které si na závěr žádají pointu. Nebo katarzi. Někdy i smrt. A to všechno na pár stránkách. A to je přesně to, co mě na nich baví.

Dočkáme se někdy románu Anny Geislerové?

Já věřím, že ano. Začala jsem fejetony, teď máme povídky a myslím, že by se slušelo jít dál. Miluju psaní.

Podobné tituly