Další z řady poutavých knižních rozhovorů, které spisovatel Martin Moravec vede s lidmi zajímavých profesí, zpovídá lékaře letecké záchranky Marka Dvořáka. Marek nás vezme do zákulisí práce ve vrtulníku a povypráví o případech, na které nikdy nezapomene. Nebo třeba o tom, kdy měl při zásahu strach a co už by ve službě nechtěl zažít.
Kniha je plná neuvěřitelných, a přesto skutečných příběhů, popisuje jednotlivé vzlety, ale obsahuje i spoustu rad, jak se v krizových situacích chovat. Mohlo by se zdát, že to bude jen vážné a smutné čtení. Ale vůbec ne. Marek Dvořák přibližuje spoustu zábavných situací, do kterých se při práci na záchrance dostal. Třeba když s vrtulníkem přistáli uprostřed ohrady pro býky. Dojde i na svérázný lékařský humor a témata související s lékařskou etikou. Co dělá, když ho některý pacient prosí, aby ho nezachraňoval? Jak se staví k eutanazii? Nebo k nekonečnému léčení těžce nemocných lidí?
Z každého slova Marka Dvořáka je znát, že se pro práci na záchrance narodil. Mezi českými doktory je svéráz, a to nejen kvůli mnoha tetováním, která má po těle. Pro kontroverzní názor nejde daleko, má osobitý smysl pro humor, ale zároveň není z kamene. Když vypráví o pacientce, která ho po několika měsících od těžkého úrazu překvapila návštěvou a u níž si myslel, že nemohla přežít, dojde i na slzy.
Úsměv pacientů, které jsem naposledy viděl v bezvědomí, je pro mě asi největší odměna.
Marek Dvořák
Ostatně pojďme si přiblížit, o jaký případ šlo: „Auto v plné rychlosti vylétlo ze silnice, dopadlo na železniční trať a řidičku náraz katapultoval ven. První štěstí měla, že si nehody všiml pán jedoucí v protisměru. Zastavil, běžel na místo, ženě sundal ruku a nohu z kolejí a asi za dvě minuty projel vlak. Ošetřili jsme ji, naložili, ale krátce před přistáním v nemocnici se jí zastavilo srdce. Ještě ve vrtulníku jsem ji musel resuscitovat a říkal jsem si, že takový stav nemůže přežít. Jenže ona za mnou po několika měsících přišla. Po svých, s dobrou náladou. To mě skoro až dojalo.“
Spisovatel Martin Moravec a lékař Marek Dvořák na knize pracovali rok. Je rozdělená do několika kapitol, obsahuje stovky otázek a odpovědí a taky něco navíc: dva vložené deníky. Dvořák v nich minutu po minutě popisuje jednu službu na letecké záchrance a další na urgentním příjmu. „Je 10.55 a blížíme se k místu zásahu. Shora vidíme průmyslový objekt, všude hodně suti a předmětů, které by při přistání mohly odletět a někoho zranit. Proto třikrát kroužíme a vybíráme nejlepší místo. Není potřeba riskovat, protože u zraněného už jsou kolegové se sanitkou. Nakonec pilot ukázkově přistane do prostoru, kam bych já sotva zaparkoval auto...“